V souvislosti s legislativními změnami (novelou zákona o zaměstnanosti a zákona o inspekci práce) došlo k 1. lednu 2012 k rozšíření kompetencí orgánů inspekce práce v kontrolní činnosti. K tomuto datu Státní úřad inspekce práce (SÚIP) a jeho oblastní inspektoráty převzaly významnou část kompetencí v kontrolní činnosti na úseku zaměstnanosti. Státní úřad inspekce práce by měl v letošním roce provést celkem 200 tisíc kontrol.

„Spektrum kontrolovaných oblastí je široké a týká se celé škály pracovněprávních aspektů, nelze tedy v žádném případě hovořit pouze o kontrolách tzv. švarcsystému, jak je někdy mediálně prezentováno. Liché jsou také obavy některých drobných podnikatelů a živnostníků. Není cílem kontrol komplikovat jejich běžné podnikatelské postupy, kdy například zajišťují subdodávku pro větší firmu. Při posuzování konkrétního případu je vždy nutno vycházet z podrobného posouzení charakteru práce, kterou konkrétní fyzická osoba pro druhou smluvní stranu vykonává. Rozhodující přitom je, zda se jedná o výkon tzv. závislé práce či nikoli,“ vysvětluje ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek.

Tzv. švarcsystém je z pohledu pracovního práva nelegální zaměstnávání formou zastření faktického pracovněprávního vztahu jinou smlouvou.

Nelegální práci definuje zákon o zaměstnanosti jako výkon závislé práce fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah, resp. cizincem bez povolení (nebo v rozporu s povolením) k zaměstnání nebo k pobytu (v případech, kdy je povolení příslušnými právními předpisy vyžadováno) je nelegální prací.

Závislou práci definuje zákoník práce jako práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně (jedná se o tzv. pojmové nebo též hlavní znaky závislé práce). Z výkonu závislé práce pak jako důsledek vyplývají podmínky, za kterých je závislá práce vykonávána – závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

Zároveň platí, že závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, přičemž základními pracovněprávními vztahy jsou pracovní poměr (založený pracovní smlouvou) a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (těmi jsou dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti).

Ustanoveními § 2 a 3 zákoníku práce a § 5 písm. e) zákona o zaměstnanosti není a priori vyloučen výkon práce na základě smluv uzavřených podle obchodního, popř. občanského zákoníku, ovšem za předpokladu, že na základě těchto smluv nebude vykonávána práce naplňující znaky a podmínky závislé práce. (Nejčastěji se v této souvislosti setkáváme se smlouvou o obchodním zastoupení, mandátní smlouvou, smlouvou o zprostředkování, smlouvou o dílo.)

Práce vykonávaná na základě těchto jiných (ne – pracovněprávních) smluv např. formou jednorázových, byť i opakujících se, zakázek, při kterých dodavatel prací používá své vlastní pracovní prostředky, kancelář, výpočetní techniku apod.) a nepodléhá pokynům objednatele práce ohledně pracovních postupů a pracovní doby, zakázek poskytovaných tímto způsobem více firmám, apod. (například práce daňového poradce, externí účetní, různé obory poradenství) znaky závislé práce nenaplňuje a je možno ji vykonávat i v obchodněprávním nebo občanskoprávním smluvním vztahu.

Při posuzování konkrétního případu je vždy nutno vycházet z podrobného posouzení charakteru práce, kterou konkrétní fyzická osoba (obchodní zástupce, mandatář, zprostředkovatel, zhotovitel díla, potenciální „zaměstnanec“) pro druhou smluvní stranu (zastoupeného, mandanta, objednatele díla, resp. potenciálního „zaměstnavatele“) vykonává. Rozhodující přitom je, zda se jedná o výkon tzv. závislé práce či nikoli.

10.5.2012, Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí

Obsah termínu „pracoviště zaměstnavatele“ v souvislosti s § 136 zákona o zaměstnanosti stanoví §133 téhož zákona.

Pracovištěm kontrolované osoby (zaměstnavatele) se pro účely tohoto zákona rozumí místa určená a obvyklá pro výkon činnosti kontrolované osoby. Za činnost kontrolované osoby se považuje zajištění výroby nebo poskytování služeb a obdobná činnost podle zvláštních předpisů.

Určeným pracovištěm zaměstnavatele je sjednané místo výkonu práce uvedené v pracovní smlouvě, dohodě o pracovní činnosti a dohodě o provedení práce. Pokud zaměstnanec na takovém místě vykonává práci, inspektor práce ověří doklady prokazující pracovněprávní vztah přímo na místě.

Jedná-li se o případy, kdy je vzhledem k charakteru práce určeným pracovištěm zaměstnavatele vymezený obvod (např. území obce, města, území zemědělského hospodářského celku), inspektor ověří totožnost zaměstnance vykonávajícího práci a následně ověří existenci pracovněprávního vztahu kontrolou kopií dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu v místě řídícího pracoviště zaměstnavatele pro daného zaměstnance, tj. v místě pracoviště vedoucího zaměstnance, který dotyčného zaměstnance řídí. Na tomto řídícím pracovišti je zaměstnavatel povinen mít kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu. Zaměstnavatel může svou povinnost rovněž splnit tím, že neprodleně doručí předmětné doklady na místo, kde byla kontrola zahájena.

Určeným pracovištěm u agentury práce místo je vždy místo výkonu práce u uživatele, uvedené v písemném pokynu o přidělení zaměstnance k dočasnému výkonu práce podle § 309 odst. 2 písmeno b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce.

Obvyklé pracoviště zaměstnavatele je pracoviště, na kterém zaměstnanec dočasně vykonává práci a není totožné s místem výkonu práce sjednaným v pracovní smlouvě, v dohodě o pracovní činnosti a v dohodě o provedení práce.

Za taková pracoviště zaměstnavatele lze například považovat místa realizace stavebních, montážních a jiných prací (např. hlídací a úklidové služby, služby poskytované v lesnictví a zemědělství). V těchto případech, a pokud se zároveň nejedná o pracoviště ve vymezeném územním obvodu činnosti zaměstnavatele, je zaměstnavatel povinen splnit svou povinnost stanovenou v § 136 zákona o zaměstnanosti přímo na těchto pracovištích.

V případě prokazování této povinnosti zaměstnavatelem u dálkové osobní a nákladní přepravy je za pracoviště zaměstnavatele považováno místo řídícího pracoviště daného zaměstnance (sídlo, provozovna zaměstnavatele). Inspektor ověří totožnost zaměstnance vykonávajícího práci a následně ověří existenci pracovněprávního vztahu kontrolou kopií dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu v místě řídícího pracoviště zaměstnavatele pro daného zaměstnance (tj. v místě pracoviště vedoucího zaměstnance, který dotyčného zaměstnance řídí).

Splnění povinnosti uvedené v § 136 zákona o zaměstnanosti prokazuje zaměstnavatel na prvním místě předložením kopií pracovních smluv, dohod o pracovní činnosti, dohod o provedení práce a dokladů prokazujících oprávněnost pobytu cizince na území České republiky v listinné podobě. Povinnost mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu podle §136 zákona o zaměstnanosti se týká všech zaměstnanců předmětného zaměstnavatele, nikoli pouze cizinců. V případech, kdy má zaměstnavatel více pracovišť s malým počtem zaměstnanců nebo to vyžaduje zvláštní povaha jeho činnosti, je za splnění povinnosti dané §136 zákona o zaměstnanosti považováno i předložení kopií předmětných dokladů uložených v elektronické podobě – naskenované originální dokumenty např. ve formátu pdf – na paměťových médiích, např. CD, DVD, flash disc, prostředcích výpočetní techniky, s možností vytisknutí pro potřeby doložení výsledků kontroly (které inspektor provede prostřednictvím své vlastní výpočetní techniky nebo výpočetní techniky kontrolovaného zaměstnavatele).

Ke splnění povinnosti zaměstnavatele mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu je v případě dočasných pracovišť daných charakterem činnosti zaměstnavatele možné předložit tyto doklady jedním ze zaměstnanců pracujících na takovémto pracovišti, kterého zaměstnavatel těmito doklady za tímto účelem vybaví a pověří jej k jejich předložení kontrolnímu pracovníkovi.

Z důvodu ochrany citlivých údajů lze při pořizování kopií nebo skenů akceptovat znečitelnění údajů, které nejsou povinnými náležitostmi pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti a dohody o provedení práce, např. začerněním, avšak takovým způsobem, aby byl splněn účel ustanovení §136 zákona o zaměstnanosti – prokázání existence pracovněprávního vztahu konkrétního zaměstnance.

Pojem „v místě pracoviště zaměstnavatele“ je nutné chápat jednoznačně časově, tzn. jako povinnost zaměstnavatele, kterou je nutno splnit v průběhu kontroly na místě. Mimo jiné proto, aby bylo zabráněno možnému dodatečnému vyhotovení dokladů, které by tak mohly obsahovat nepravdivé údaje, především časové.

Předložení seznamu zaměstnanců, ani vybavení zaměstnanců průkazy potvrzujícími pracovněprávní vztah k zaměstnavateli, není splněním povinnosti mít v místě pracoviště kopie dokladů prokazujících existenci pracovněprávního vztahu.

12.5.2012, Zdroj: Státní úřad inspekce práce (www.suip.cz)

Dotaz:
Máme dotaz ohledně přenosu daňové povinnosti u stavebních činností. Od dodavatele jsme obdrželi fakturu za přistavení plošiny s obsluhou. Plošina sloužila ke kácení a prořezu stromu, ale to jsme si provedli sami. Dodavatel tvrdí, že služba má být fakturována s DPH, protože souvisela s prořezem, i když ho sám nevykonával. V pokynech na stránkách MF bylo ale uvedeno, že plošina s obsluhou má být v režimu přenesení daňové povinnosti. Jaký je tedy správný postup?

Odpověď:

Obecně uvádíme, že dle Informace GFŘ a MF k režimu přenesení daňové povinnosti na DPH ve stavebnictví režimu přenesení daňové povinnosti podle ust. § 92e zákona o DPH podléhá poskytnutí stavebních a montážních prací (bez ohledu na to, zda jde z hlediska vymezení dané zákonem o DPH o služby nebo dodání zboží s montáží), které podle sdělení ČSÚ odpovídají číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 41 až 43 platnému od 1.1.2008. Pro úplnost uvádíme, že pro uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti je třeba splnit i ostatní zákonem dané podmínky.

Klasifikace CZ-CPA ve svých vysvětlivkách mimo jiné uvádí v kódu 43.99.90 „pronájem jeřábu a jiného vybavení s obsluhou“. Ovšem u pronájmu uvedených zařízení je třeba sledovat účel jejich využití.

Pro uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti u těchto prací je rozhodné, že jsou použity v rámci činností uvedených v sekci F klasifikace CZ-CPA, tj. jednoduše řečeno slouží pro stavební práce.  Jelikož kácení a prořez stromu není stavební či montážní prací ve smyslu ustanovení § 92e ZDPH (tj. prací spadající do sekce F klasifikace CZ-CPA), nemůže být ve Vámi popsaném případě režim přenesení daňové povinnosti aplikován.

11.5.2012, Ing. Martina Hrdličková, Ing. Zdeňka Hušáková, Zdroj: Verlag Dashöfer

Uvedená povinnost představenstva se zejména týká situace, kdy se představenstvo dozvědělo, nebo při náležité pečlivosti mělo dozvědět o úpadku akciové společnosti, a vznikla mu tak povinnost podat insolvenční návrh jménem společnosti. Povinnost podat insolvenční návrh není splněna, pokud by řízení o insolvenčním návrhu bylo vinou představenstva zastaveno, nebo kdyby byl insolvenční návrh odmítnut (§ 98 IZ). První situace by mohla nastat v případě, když by členové představenstva na výzvu soudu neodstranili takové nedostatky, při kterých nelze v řízení pokračovat, druhá pak v tom případě, když by členové představenstva předložili soudu nepravdivé či neúplné informace. Navrhovatel, tedy jednotlivý člen představenstva, nese odpovědnost za to, že jeho tvrzení v insolvenčním návrhu jsou úplná, a že jejich pravdivost osvědčí v potřebném rozsahu navrženými důkazy. Aby byla v případě úpadku akciové společnosti vyloučena osobní odpovědnost člena představenstva, musí tedy podat nejen včasný, ale i řádný insolvenční návrh.

Povinnost podat insolvenční návrh nastupuje nejen v případě úpadku zjevného, ale i úpadku skrytého. Jde tedy o povinnost podat insolvenční návrh i tehdy, pokud souhrn všech závazků společnosti, a to splatných i nesplatných, převýší hodnotu majetku společnosti. Porušení této povinnosti má za následek nejen odpovědnost civilní, ale i trestněprávní.

Zjevný a skrytý úpadek

Dvě formy úpadku dle insolvenčního zákona jsou tzv. platební neschopnosti (obecný úpadek) a předlužení (úpadek vztahující se pouze k podnikatelům). V případě úpadku společnosti předlužením vzniká povinnost členů představenstva podat insolvenční návrh nejen v případě obecného úpadku, tedy platební neschopnosti, ale i za situace, je-li společnost schopna platit své splatné závazky, avšak její souhrnné, tedy splatné i nesplatné, závazky převyšují celkovou hodnotu jejího majetku. Důvodem pro tuto změnu je posílení ochrany věřitelů, kteří nemají prakticky možnost se běžným způsobem o skrytém úpadku společnosti dozvědět. Povinnost podat insolvenční návrh stíhá přitom každého člena představenstva.

Judikát
Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2683/2008:

 „U představenstva akciové společnosti, coby jejího kolektivního statutárního orgánu, stíhá povinnost podat (jménem akciové společnosti) návrh na prohlášení konkurzu na majetek akciové společnosti podle § 3 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. prosince 2007, i každého člena představenstva (bez zřetele k tomu, zda je v intencích § 191 odst. 1 věty třetí ObchZ oprávněn jednat jménem akciové společnosti).“

Podají-li členové představenstva insolvenční návrh pozdě, tedy v době, kdy již společnosti z jejího majetku nezbude nic, vzniká členům představenstva osobní odpovědnost za takové porušení jejich povinnosti. Odpovědnost členů představenstva akciové společnosti za splnění jejich povinnosti podat insolvenční návrh je neomezenou vnější odpovědností přímo vůči věřitelům.

Členové představenstva musí sami průběžně kontrolovat v rozsahu svých pravomocí dvě hodnoty, a to aktiva a pasiva akciové společnosti, svoji povinnost nemohou formálně přenést na jiné osoby, např. na účetní. Jak již bylo uvedeno, pasiva nově představují souhrn všech závazků, tedy i těch, které nejsou ještě splatné, když jejich hodnota je zejména zjistitelná z rozvahy, která je součástí účetní závěrky. Naproti tomu u aktiv lze jejich skutečnou hodnotu pouze odhadovat. Zda se tak stalo správně, bude muset posoudit až případně soud v civilním řízení v případě žaloby na nepodání insolvenčního návrhu jednotlivým členem představenstva včas, anebo přímo v trestním řízení. Zkreslené ocenění majetku společnosti nezbavuje členy představenstva jejich osobní odpovědnosti.

Jednočlenná společnost

Povinnost podat insolvenční návrh platí i pro jediného akcionáře, který vykonává funkci představenstva, neboť jeho povinnost směřuje i na případ, kdy hodnota cizího kapitálu, tj. cizích zdrojů, převyšuje hodnotu majetku akciové společnosti.

Vznik povinnosti

Členové představenstva jsou povinni podat insolvenční návrh ve chvíli, kdy společnost má nejméně dva věřitele a hodnota jejích pasiv převyšuje hodnotu aktiv. Při stanovení hodnoty by se mělo přihlédnout k další správě majetku společnosti anebo k dalšímu provozování podniku. Na členech představenstva potom spočívá povinnost reálného odhadu stavu společnosti, přičemž by měli postupovat s péčí řádného hospodáře, v mezích rozumného podnikatelského rizika. Povinnost podat insolvenční návrh může vyloučit jen reálné očekávání blízkých konkrétních výnosů ze správy majetku společnosti nebo výnosů ze ziskového provozování podniku. Povinnost podat insolvenční návrh je bezvýjimečná v případě, že byl zamítnut konkurz pro nedostatek majetku.

2.5.2012, Mgr. Markéta Káninská, Zdroj: Verlag Dashöfer

Směrnice o odpovědnosti za výrobek tedy zákaz vyloučení nebo omezení odpovědnosti předem jednoznačně směřuje pouze k poškozené osobě, tedy obecně ke spotřebiteli, a toto opatření formuluje na jeho ochranu. Ustanovení vylučující či omezující odpovědnost za výrobek jsou tedy vyloučena ve spotřebitelských smlouvách, v té části dodavatelského řetězce, ve které je jedním z účastníků spotřebitel.

Zákaz vyloučení nebo omezení odpovědnosti za výrobek předem je formulován také českým právním řádem, a to konkrétně v § 8 zákona o odpovědnosti za výrobek.

 „Povinnost výrobce nahradit škodu způsobenou vadou jeho výrobku podle tohoto zákona nelze předem vyloučit ani omezit jednostranným prohlášením nebo dohodou. Ujednání, která by takové vyloučení nebo omezení umožňovala, jsou neplatná od samého počátku.“

Česká republika v § 8 zákona o odpovědnosti za výrobek přijala opatření, které zdůrazňuje ve své podstatě kogentní charakter úpravy odpovědnosti za výrobek a vylučuje jakoukoli dispozici výrobce v oblasti povinnosti nahradit škodu způsobenou vadou výrobku v rámci právní úpravy odpovědnosti za výrobek.

Toto řešení je kompatibilní se směrnicí o odpovědnosti za výrobek v plném rozsahu. Odpovídající ustanovení obsahují jak německý (v § 14), tak rakouský (v § 9) zákon o odpovědnosti za výrobek. Tato ustanovení předcházejí vkládání odpovědnost výrobce za výrobek omezujících nebo vylučujících klausulí do spotřebitelských smluv. Ujednání, která by přesto omezovala nebo vylučovala odpovědnost za výrobek, jsou pak stižena neplatností od samého počátku.

Toto ustanovení by měly vzít na vědomí zejména potencionálně oprávněné osoby podle tohoto zákona.

Spotřebitel se tedy nemusí na jedné straně zdráhat podepsat smlouvu, která předem vylučuje nebo omezuje odpovědnost za výrobek, protože tato její ustanovení budou od okamžiku jejího vzniku neplatná.

Poškozená osoba by pak ale zároveň neměla váhat s uplatněním nároku z odpovědnosti za výrobek z toho důvodu, že existují ujednání, která tuto odpovědnost vylučují.

Zejména u tohoto ustanovení zákona o odpovědnosti za výrobek platí, že neznalost zákona neomlouvá. Poškozená osoba by se s tímto ustanovením měla ve svém vlastním zájmu seznámit nejpozději před uplynutím lhůt pro uplatnění nároku na náhradu vzniklé škody.

Dohody, které by předem vylučovaly nebo omezovaly povinnost výrobce nahradit škodu v rámci odpovědnosti za výrobek, by byly rovněž neplatné, a to absolutně (od samého počátku), podle § 574 odst. 2 obč. z.:

„Dohoda, kterou se někdo vzdává práv, jež mohou v budoucnosti teprve vzniknout, je neplatná.“

4.5.2012, Zdroj: www.QMprofi.cz

Na ošetřovné má nárok zaměstnanec, který nemůže pracovat, protože ošetřuje nemocného člena domácnosti. Nemusí jít nutně o potomka, nemusí to být ani přímí příbuzní. Ošetřovaný člen domácnosti ale musí prokazatelně žít ve společné domácnosti (to neplatí v případě ošetřování nebo péče o dítě mladší 10 let rodičem).

Ošetřovné zaměstnanci také náleží z důvodu, kdy musí pečovat o zdravé dítě mladší 10 let proto, že školské nebo dětské vat  zařízení bylo uzavřeno (z důvodu havárie, epidemie, jiné nepředvídané události), dítěti byla nařízena karanténa, nebo osoba, která jinak o dítě pečuje sama, onemocněla. Maxi lze ošetřovné čerpat 9 dní. Výjimkou jsou případy, kdy je rodič samoživitel. Ten může čerpat ošetřovné až 16 dní, pokud se stará o dítě mladší 16 let. Rodiče či jiné oprávněné osoby se přitom mohou v průběhu 9 dní jednou v ošetřování vystřídat.

Ošetřovné náleží za každý den, ve kterém trvala potřeba málněváního  ošetřování (péče). Výše ošetřovného činí 60 % redukovaného DVZ za kalendářní den. DVZ se pro účely ošetřovného stanoví a redukuje stejným způsobem, jako při výpočtu nemocenského (viz výše).

Nárok na ošetřovné nemají vzhledem k charakteru vykoná činnosti např. zaměstnanci malého rozsahu, na dohodu o pracovní činnosti a na dohodu o provedení práce, ani pracující z domova. Nárok nemá ani zaměstnanec v době prvních 21 kalendářních dnů DPN.

Trvá-li DPN i několik měsíců (např. z důvodu dlouhodobé léčby nebo rekonvalescence po operaci), ošetřující lékař vám může po domluvě lístek na peníze vystavovat např. každých 30 dní. Tak budete mít zajištěn alespoň určitý pravidelný měsíční příjem.

PŘÍKLAD  – Výpočet ošetřovného

Ošetřovné se vypočítává obdobným způsobem jako nemocenské. Vyměřovací základ zaměstnance v roz období byl 258 000 Kč. DVZ před redukcí činí 706,85 Kč (258 000 Kč : 365 dnů). Z částky do první redukční hranice 838 Kč se započítává 90 % (706,85 Kč x 90 % = 636,17 Kč), zaokrouhleno na celé Kč. DVZ tak bude 383 Kč (637 Kč x 60 % = 382,20 Kč) – zaokrouhleno na celé Kč/za kalendářní den. Za 9 kalendářních dnů činí ošetřovné 3 447 Kč (383 Kč x 9 dnů).

Nárok na dávku se uplatňuje tiskopisem „Rozhodnutí o po ošetřování (péče)“, který vystavuje ošetřující lékař nemocného (v případě nařízení karantény i orgán ochrany veřejného zdraví). Tiskopis má 2 propisovací díly.

I. díl – žádost o ošetřovné (Rozhodnutí o vzniku potřeby ošetřování (péče)). Tímto dílem uplatňuje zaměstnanec nárok na ošetřovné. Zaměstnanec tento díl po doplnění údajů v části B předá svému zaměstnavateli. Pro výplatu dávky musí zaměstnanec ještě doložit trvání potřeby ošetřování, a to II. dílem – Rozhodnutí o ukončení potřeby ošetřování (péče), který zaměstnanci předá ošetřující lékař (orgán ochrany veřejného zdraví) při ukončení potřeby ošetřování, či tiskopisem „Potvrzení o trvání potřeby ošetřování (péče) v případech, kdy ošetřování trvá delší dobu. Tiskopisy předá neprodleně zaměstnanec rovněž svému zaměstnavateli. Ošetřující lékař může rozhodnout o ukončení potřeby ošetřování nejvýše tři kalendářní dny dopředu ode dne, kdy vyšetřením zjistil, že potřeba ošetřování (péče) pominula, resp. pomine.

Pokud se ošetřující osoby střídají, zaměstnanec, který ošetřoval člena domácnosti (převzal péči) jako druhý v pořadí, uplatní nárok na ošetřovné tiskopisem „Žádost o ošetřovné osoby, která převzala ošetřování (péči)“, který je možné stáhnout z webu ČSSZ nebo jej zaměstnanec obdrží na kterékoliv OSSZ, popř. u zaměstnavatele. Na tomto tiskopise vyplní požadované údaje a přiloží II. díl – Rozhodnutí o ukončení potřeby ošetřování (péče) nebo fotokopii kteréhokoli dílu tiskopisu a „Potvrzení o trvání potřeby ošetřování (péče)“, který mu vystaví ošetřující lékař. Tiskopis musí být podepsán i osobou, od které přebírá ošetřování (péči). Tiskopisy předává zaměstnanec svému zaměstnavateli.

K nároku na ošetřovné při péči o dítě do 10 let z důvodu uzavření dětského výchovného zařízení slouží tiskopis „Žádost o ošetřovné při péči o dítě do 10 let z důvodu uzavření výchovného zařízení (školy)“, který vydá ve 2 vyhotoveních výchovné zařízení (škola), do kterého dítě chodí. Zaměstnanec doplní část B tiskopisu a předá jej neprodleně svému zaměstnavateli. Při střídání v době uzavření dětského výchovného zařízení použije druhá pečující osoba v pořadí k uplatnění nároku na ošetřovné druhé vyhotovení stejného tiskopisu. Rovněž doplní část B tiskopisu a předá jej svému zaměstnavateli.

30.3.2012, Zdroj: ČSSZ

• Změny v právní úpravě

Nové zákony zavádí kromě jiného v některých ohledech pozměněnou terminologii, např. se nahrazuje pojem „ústavní péče“ pojmem „lůžková péče“, pojem „zdravotnické zařízení“ pojmem „poskytovatel zdravotních služeb“, pojem „zařízení závodní preventivní péče“ pojmem „poskytovatel pracovně lékařských služeb“, pojem „komplexní lázeňská péče“ pojmem „lázeňská léčebně rehabilitační péče“ a pojem „léčebný režim“ pojmem „individuální léčebný postup“. To se odráží i v souvisejících právních předpisech, např. v zákoně o nemocenském pojištění.

• Přezkum posouzení zdravotního stavu

Přijatými zákony se věcně v této oblasti nic nemění.

• Změny tiskopisů v nemocenském pojištění

V důsledku výše uvedených změn právní úpravy dojde při nejbližším dotisku i k úpravě tiskopisů předepsaných k uplatnění nároku na dávky nemocenského pojištění (např. příslušná poučení na tiskopisu „Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti“ aj.) v textu, který vychází z rušené právní úpravy. Tiskopisy vydané do konce března 2012 zůstávají nadále v platnosti a lze je používat i v období od 1. dubna 2012.

26.4.2012, Zdroj: Česká správa sociálního zabezpečení

Uvedené zákony jsou souborem nových právních předpisů, které od 1. dubna 2012 mimo jiné nahrazují stávající překonanou úpravu provedenou zákonem č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu.

I. Změny v právní úpravě

Nové zákony zavádí kromě jiného v některých ohledech pozměněnou terminologii, např. se nahrazuje pojem „ústavní péče“ pojmem „lůžková péče“, pojem „zdravotnické zařízení“ pojmem „poskytovatel zdravotních služeb“, pojem „zařízení závodní preventivní péče“ pojmem „poskytovatel pracovnělékařských služeb“, pojem „komplexní lázeňská péče“ pojmem „lázeňská léčebně rehabilitační péče“ a pojem „léčebný režim“ pojmem „individuální léčebný postup“. To se odráží i v souvisejících právních předpisech, např. v zákoně o nemocenském pojištění.

II. Přezkum posouzení zdravotního stavu

Přijatými zákony se věcně v této oblasti nic nemění. I podle nové právní úpravy lze tedy v situaci, kdy posuzovaná osoba nebo osoba, které uplatněním lékařského posudku vznikají práva nebo povinnosti, pokud má za to, že lékařský posudek je nesprávný, podat návrh na jeho přezkoumání poskytovateli, který posudek vydal. Přezkoumání posouzení zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění je upraveno v zákoně č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách, který doplňuje obecnou úpravu zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách).

Lhůta pro podání návrhu na přezkoumání posouzení zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění činí 3 pracovní dny. Lhůta pro postoupení návrhu na přezkoumání posouzení zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění, pokud poskytovatel zdravotních služeb návrhu na přezkoumání posouzení zdravotního stavu pro účely nemocenského pojištění nevyhoví v plném rozsahu, činí 5 pracovních dnů.

Dokladem o prokazatelném předání rozhodnutí ve věcech dočasné pracovní neschopnosti posuzované osobě a ve věcech potřeby ošetřování a péče osobě, která o posouzení zdravotního stavu požádala, je záznam ve zdravotnické dokumentaci, který posuzovaná osoba podepíše, nebo v případě zaslání prostřednictvím držitele poštovní licence vyznačení doručení na doručence. Nemůže-li se pacient s ohledem na svůj zdravotní stav podepsat nebo odmítá-li pacient podepsat záznam ve zdravotnické dokumentaci, který je dokladem o prokazatelném předání rozhodnutí, zdravotnický pracovník tuto skutečnost zaznamená do zdravotnické dokumentace a zároveň uvede důvody, které pacientovi brání v podepsání. Záznam ve zdravotnické dokumentaci podepíše zdravotnický pracovník a svědek.

III. Změny tiskopisů v nemocenském pojištění

V důsledku výše uvedených změn právní úpravy dojde při nejbližším dotisku i k úpravě tiskopisů předepsaných k uplatnění nároku na dávky nemocenského pojištění (např. příslušná poučení na tiskopisu „Rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti“ aj.) v textu, který vychází z rušené právní úpravy. Tiskopisy vydané do konce března 2012 zůstávají nadále v platnosti a lze je používat i v období od 1. dubna 2012.

10.4.2012, Zdroj: ČSSZ

Od 3. května 2012 mohou žadatelé o výpis z rejstříku trestů právnických osob žádat o tento výpis i na všech 51 Kontaktních místech veřejné správy Hospodářské komory  – včetně kontaktního místa na Krajské hospodářské komoře Královéhradeckého kraje v Hradci Králové. Proces jeho získání je tak nyní pro firmy výrazně jednodušší a rychlejší.

Čeho se služba týká?

Začátkem letošního roku vstoupil v platnost nový zákon č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, který zavedl do právního řádu ČR možnost trestního stíhání právnických osob, které mají sídlo v České republice nebo mají na území České republiky umístěn podnik nebo organizační složku, anebo zde alespoň vykonávají svoji činnost nebo zde mají svůj majetek. V případě, že soud pravomocně odsoudí právnickou osobu za trestný čin spáchaný na území České republiky, je tento trestný čin zaevidován v Rejstříku trestů, u kterého lze následně na žádost zjistit, zdali byla daná právnická osoba odsouzena.

Co přináší tato služba nového?

Od nabytí účinnost výše uvedeného zákona, tedy od 1. ledna 2012 až doposud, museli všichni, kteří tento výpis potřebovali k prokázání trestní bezúhonnosti příslušné právnické osoby, vyplňovat a zasílat písemnou žádost opatřenou 100 Kč kolkem na Rejstřík trestů. Následně jim byl tento výpis zaslán během cca 10 dnů zpět na adresu uvedenou v žádosti o výpis. Chtěl-li daný žadatel výpis obdržet v kratší časové lhůtě, musel navštívit Rejstřík trestů osobně a výpis mu byl vydán na místě a na počkání.

Nynějším zpřístupněním služby vydávání výpisů z Rejstříku trestů právnických osob na všech Czech POINTech se výrazným způsobem šetří žadatelům, kterými jsou převážně podnikatelé, jejich čas a peníze, které museli v minulosti na získání tohoto výpisu vynakládat navíc.

Jaké jsou rozdíly oproti výpisu z RT fyzických osob?

Údaje z evidence Rejstříku trestů právnických osob, které se uvádějí ve výpisu, jsou veřejně přístupné. Z tohoto důvodu o tento výpis může (na rozdíl od výpisu z Rejstříku trestů fyzických osob) požádat kdokoliv. Totožnost se v tomto případě neověřuje, ale správní poplatek za vydání výpisu z Rejstříku trestů právnických osob se podle zákona o správních poplatcích vybírá na všech Czech POINTech ve stejné výši, tj. 100 Kč za výpis bez ohledu na počet vydaných stran.

Kde se tento výpis musí předkládat?

S vydáním nového zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, byla novelizována celá řada právních předpisů, která předkládání tohoto výpisu vyžaduje. Firmy výpis potřebují např. při prokazování trestní bezúhonnosti ve veřejné soutěži podle zákona o veřejných zakázkách, rovněž tak žadatel o povolení k provozování loterií, je-li akcionářem nebo společníkem žadatele jiná právnická osoba, při provozování živnosti u právnické osoby, zakládá-li právnická osoba komoditní burzu či právnická osoba, která bude poskytovat sociálně-právní ochranu nebo při přijímání dotací, subvencí atd. Pro ucelený přehled právních předpisů, v kterých je povinnost předkládat výpis zakotvena, lze odkázat na zákon č. 420/2011 Sb.

Další služby, které Czech POINTy poskytují.

Czech POINTy nabízí rozsáhlou řadu služeb. Výpisy z:

• Obchodního rejstříku
• Živnostenského rejstříku
• Katastru nemovitostí
• Rejstříku trestů fyzických a nově i právnických osob
• Registru řidičů (výpis bodového hodnocení osoby)
• Seznamu kvalifikovaných dodavatelů
• registru Ministerstva životního prostředí ČR
• Insolvenčního rejstříku
• lze na nich rovněž učinit podání podle § 72 živnostenského zákona

Komorové Czech POINTy nabízejí ale něco navíc…

Czech POINTY Hospodářské komory poskytují více než jen standardní služby řadového Czech POINTU. Klientovi, který je navštíví, mohou rovněž poskytnout odborné poradenství k problematice datových schránek nebo například provést i autorizovanou konverzi požadovaných dokumentů, tedy jejich převedení z listinné podoby do elektronické a naopak.

Oproti standardnímu postupu je v případě reverse charge přenesena povinnost přiznat DPH z dodavatele na odběratele za předpokladu, že je odběratel plátcem DPH.

Základním předpokladem správného postupu je zjištění, zda dané plnění je či není v režimu přenesení daňové povinnosti. K tomu je třeba posoudit, zda:

• dodavatel i odběratel jsou plátci daně registrovaní k dani v ČR,
• místem plnění je tuzemsko,
• účelem použití daného plnění u odběratele je ekonomická činnost, případně činnost ekonomická a zároveň činnost, která není ekonomickou činností.

V tuzemsku se reverse charge uplatňuje v následujících situacích:

1.      u dodání zlata (§ 92b ZDPH),

2.      u dodání zboží uvedeného v příloze č. 5 zákona o DPH – jde o odpad a šrot (§ 92c ZDPH),

3.      u obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů (§ 92d ZDPH),

4.      při poskytnutí stavebních a montážních prací (§ 92e ZDPH).

Je zřejmé, že první tři situace se týkaly pouze okrajového malého počtu plátců. Změna nastala od 1. 1. 2012, kdy vstoupil v účinnost § 92e ZDPH, který upravuje přenesení daňové povinnosti v případě stavebních a montážních prací. U tohoto režimu reverse charge je navíc nutné zkontrolovat, jestli plnění náleží do číselného kódu klasifikace produkce CZ-CPA 41 až 43 platného od 1. ledna 2008.

Povinnosti plátce, který uskutečňuje zdanitelné plnění spojené s přenesením daňové povinnosti

Plátce, který uskutečnil v tuzemsku zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, je povinen podle § 26 ZDPH vystavit daňový doklad s náležitostmi vymezenými v § 28 odst. 2 písm. a) až k) ZDPH. Na takto vystaveném daňovém dokladu je plátce povinen uvést sdělení, že výši daně je povinen doplnit a přiznat plátce, pro kterého je zdanitelné plnění uskutečněno. Plátce, který uskutečnil v tuzemsku zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, je dále povinen podle § 92a odst. 4 ZDPH vést za každé zdaňovací období evidenci pro daňové účely, ve které je povinen uvést:

• daňové identifikační číslo plátce, pro kterého se zdanitelné plnění uskutečnilo,
• datum uskutečnění zdanitelného plnění,
• základ daně,
• rozsah a předmět zdanitelného plnění.

Povinnosti plátce, který přijímá zdanitelné plnění spojené s přenesením daňové povinnosti

Plátce, který přijal v tuzemsku zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, je povinen podle § 92a odst. 3 ZDPH doplnit na obdrženém daňovém dokladu výši daně podle § 28 odst. 2 písm. l) ZDPH. Plátce, který přijal v tuzemsku zdanitelné plnění v režimu přenesení daňové povinnosti, je dále povinen podle § 92a odst. 5 ZDPH vést za každé zdaňovací období evidenci pro daňové účely, ve které je povinen uvést:

• daňové identifikační číslo plátce, který zdanitelné plnění uskutečnil,
• datum uskutečnění zdanitelného plnění,
• základ daně,
• rozsah a předmět zdanitelného plnění.

Praktické informace k režimu přenesení daňové povinnosti ve stavebnictví 

17.2.2012, Zdroj: Verlag Dashöfer, Ministerstvo financí ČR

Od 1. 1. 2012 nabyla účinnosti nová pravidla pro uplatňování DPH při poskytování stavebních a montážních prací. Vzhledem k stále častějším dotazům předkládáme několik praktických informací k aplikaci tohoto režimu.

1.

Od 1. 1. 2012 nabyla účinnosti nová pravidla pro uplatňování DPH při poskytování stavebních a montážních prací. Jde o tzv. režim přenesení daňové povinnosti (v terminologiii EU „revers charge“), který spočívá v tom, že při poskytování stavebních nebo montážních prací mezi plátci v tuzemsku má povinnost přiznat DPH na výstupu příjemce těchto prací.

Vzhledem k řadě dotazů z  této problematiky byly v rámci klientského přístupu na internetových stránkách daňové správy cds.mfcr.cz  zveřejněny odpovědi na nejčastější dotazy.

Povinnost použít režim přenesení daňové povinnosti má plátce DPH za předpokladu, že jde o plnění od nebo pro jiného plátce, místem plnění je Česká republika a jde o stavební či montážní práce spadající podle klasifikace CZ CPA do položek 41-43 (tj. od běžných zednických, tesařských, malířských, pokrývačských a dalších jiných prací při stavbě budov, nebytových prostor, přes práce při stavbě silnic, mostů, tunelů, inženýrských sítí, demoliční práce atd.).

V rámci mechanismu uplatňování DPH je tento režim specifický. Oproti běžnému způsobu uplatňování DPH, kdy povinnost přiznat a zaplatit daň na výstupu za uskutečněné zdanitelné plnění je na straně poskytovatele plnění (dodavatele), v režimu přenesení daňové povinnosti je povinnost přiznat a zaplatit daň na výstupu přenesena na příjemce tohoto plnění (odběratele). Ve vystaveném daňovém dokladu tak dodavatel nebude uvádět výši DPH, ale pouze sdělení, že výši daně je povinen doplnit a přiznat odběratel. Na straně odběratele pak bude odpovědnost za správnost uvedené daně.

S ohledem na specifičnost shora uvedeného režimu se dodavateli i odběrateli nově ukládá povinnost vést za každé zdaňovací období zvláštní evidenci poskytnutých plnění. Pro oba pak platí povinnost předložit správci daně výpis z této evidence nejpozději ve lhůtě pro předložení daňového přiznání.

Další informace je možné nalézt na stránkách české daňové správy cds.mfcr.cz.

(Zdroj MFČR)

2.

Režimu přenesení daňové povinnosti podléhá poskytnutí stavebních a montážních prací, které podle sdělení ČSÚ odpovídají číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 41 až 43 platnému od 1.1.2008.

Klasifikace produkce (CZ-CPA) je dostupná na stránkách Českého statistického úřadu – http://www.czso.cz/csu/klasifik.nsf/i/klasifikace_produkce_(cz_cpa), přičemž případné dotazy k této problematice je  možné  zaslat i na e-mailovou adresu:  RC-stavebnictvi@ds.mfcr.cz, která má být (dle sdělení GFŘ) veřejnosti dostupná do 30. dubna 2012. Otázkou zatřídění se v praxi zabývají příslušná odborná pracoviště, nenáleží tedy do kompetence daňových poradců.

(Zdroj Verlag Dashöfer, s.r.o.)

 Oprava střechy v režimu přenesení daňové povinnosti 

10.2.2012, Ing. Zdeňka Hušáková, Ing. Martina Hrdličková, Ing. Kateřina Bencová, Zdroj: Verlag Dashöfer

Dojde v případě opravy střechy k přenesení daňové povinnosti? Vztahuje se tento režim i na práce pro bytové družstvo?

Dotaz:
Pro strojírenskou firmu provádíme opravu střechy, kde se jedná o:

1. částečnou demontáž a následnou montáž nové střešní krytiny,

2. opravu klempířských prvků (žlaby svody atd.).

Půjde v tomto případě o přenesení daňové povinnosti? Pod který kód by tato oprava patřila?

Stejnou práci provádíme pro bytové družstvo, kde příjemce je sdružení vlastníků bytového domu a odběratel je bytové družstvo. Postupuje se stejně?

Odpověď:

Obecně uvádíme, že dle Informace GFŘ a MF k režimu přenesení daňové povinnosti na DPH ve stavebnictví režimu přenesení daňové povinnosti podle ust. § 92e zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), podléhá poskytnutí stavebních a montážních prací, které podle sdělení ČSÚ odpovídají číselnému kódu klasifikace produkce CZ-CPA 41 až 43 platnému od 1. 1. 2008.

S ohledem na vysvětlivky ke klasifikaci CZ-CPA by u demontáže střechy a montáže nové střešní krytiny případě mohlo jít o práce spadající do kódu CZ-CPA 43.91, u které se uplatní dle § 92e ZDPH režim přenesení daňové povinnosti. Do tohoto kódu CZ-CPA spadá i oprava klempířských prvků (žlaby, svody…).

Co se týká druhé části Vašeho dotazu, uvádíme, že není důležité, zda je Vaším odběratelem bytové družstvo či jiná fyzická či právnická osoba. Pro aplikaci režimu přenesení daňové povinnosti je podle § 92e ZDPH ve spojení s ustanovením § 92a ZDPH podstatná pouze ta skutečnost, že se režim uplatní pouze mezi plátci DPH, a to při poskytnutí plnění s místem plnění v tuzemsku.

Zdroj:  Verlag Dashöfer